Je půl čtvrté odpoledne prvního dne celostátního setkání mládeže v Hradci Králové. Já právě teď sedím v parku naproti univerzitě Hradce Králové. Přede mnou se pomalu posouvá asi šedesát metrů dlouhá fronta, která se skládá z mnoha mladých osob. V řadě se tvoří malé skupinky, které se vzájemně nově poznávají. Zeleným parkem vede dlouhý chodník, kde účastníci postupně odkládají svá zavazadla, aby došli až k budově univerzity, kde je čeká centrální recepce. Z tohoto koutu se ozývá největší rachot. Účastníci musí mít nachystané občanky, průkaz bezinfekčnosti a spoustu dalších dokumentů. Po pravé straně vidím davy nově příchozích mladých lidí snažících se zařadit do fronty, která se již během mého psaní prodloužila i na chodník vedoucí podél silnice. Na krosnách účastníků jsou přivázané spacáky a karimatky, někteří účastníci si dokonce nesou i hudební nástroje. Dívky většinou zvolily jinou variantu přepravy svého oblečení a vezou si svůj kufr na kolečkách.
Z megafonu se ozývá výzva, aby si účastníci napustili pití v nedalekém pítku. Přestože na hlavách některých účastníků jsou nasazeny pokrývky, více jak polovina účastníků se pohybuje v areálu stále bez ní. Dobrá zpráva je, že vyhledávají stín stromů, které jsou podél chodníku vysázeny. U fronty se také pohybuje spousta zdravotníků, kteří se ptají mladých, zda je všechno v pořádku a pobíhá tu i tým stravování, který nabízí obložený chléb s masem a okurkou pro všechny hladové cestovatele.
Z centrální recepce odchází zaregistrovaní účastníci s visačkou na krku, díky které jsou identifikovatelní pro všechny pořadatele a občany města. Vydávají se v opačném směru fronty ke svému ubytování, po nafouknutí karimatky je čeká ve čtyři hodiny mše svatá v katedrále a od sedmé hodiny začíná program u hlavního pódia před budovou univerzity.