K divadlu mám velmi blízko, ale jsem trémař říká Amálie z režijní skupinky CSM

Amálie - Málča - Ondráčková patří do režijní skupinky na CSM v Hradci Králové. Po dokončení bakalářského studia v Praze se nyní chystá do Olomouce na obor divadelní studia a francouzkou filologii. Právě sedím u Málči v jejím provizorním pokojíku na kolojích v Hradci Králové a po přátelském úvodu spouštím diktafon a začínám pokládat své otázky.

Málčo, od kdy se na setkání s režijní skupinkou připravujete?
Připravujeme se od září 2021. Scházeli jsme se jednou měsíčně o víkendu na faře v ­Litomyšli, kde působí kaplan Jan Pitřinec, který nás má na starosti z duchovní a spolu s režisérem i vedoucí stránky. Z počátku jsme měli i pár online setkání. Ovšem v ­červnu jsme si to nahradili celotýdenním intenzivním setkáním.
Ve které časy se na vaše herecké vstupy na CSM máme těšit?
Doporučuji sledovat program na webu, ale většinou hrajeme každé ráno v devět hodin a každý večer v osm. V pátek večer bude místo nás hrát skupina Godzone a v sobotu se na vás budeme těšit ráno klasicky v devět, ale večer bude změna, uvidíme se až v devět.
Kolik vás v režijní skupince je?
Asi dvacet.
A všichni se pohybujete na jevišti jako herci?
Ne, ne. Máme hereckou skupinku, zvukaře, stagemanagerku, režiséra, kostymérku…
V jaké roli můžeme vidět tebe?
Já konkrétně hraji velmi zajímavé role, ale bohužel je nemohu prozradit, neboť by to byl spoiler.
Co ti přijde nejzajímavější na tvé roli?
Různorodost. Moc mě to baví. Do rolí, kterou tam mám, se snažím vnést i sama sebe. Ale víc už opravdu nemohu prozradit.
Jak se cítíš na jevišti? Jsi na toto prostředí zvyklá?
Pokud nepočítáme maturitní večírek či divadelní kroužek ve třetí třídě, tak na stage opravdu nejsem zvyklá. Ovšem pracovala jsem čtyři roky v divadle v Praze jako kostymérka a uvaděčka, takže k divadlu mám velmi blízko. Tento svět mě neskutečně fascinuje, ale já jsem obrovský trémař. Při zkouškách to tak možná nevypadá, tam vás sledují jen zvukaři a režisér a herci, ale uvidíme jaké to bude teď před těmi tisíci lidmi, kteří na nás budou koukat nejen živě, ale i v TV Noe.
Ty jsi byla v divadelní skupince i na CSM v Olomouci v roce 2017. Měla by jsi nějaké srovnání?
Nevzpomínám si, že by to bylo tak náročné jako teď v Hradci. Možná proto, že je to už pár let zpátky. Tady nám to bere opravdu hodně naší energie a síly, kterou máme (generálky, texty...) ale stojí to za to. V Olomouci jsme měli na starost jen páteční pouť na Svatý Kopeček, taky to bylo náročné, ale tady mám více textu.
Jak jste si jako režijní tým sedli?
Skvěle. Máme neskutečný tým. Každý sice pracujeme jinak, máme jiný level kreativity, jiný způsob práce, jiné představy, ale to je na tom skvělé. Je to jak puzzle, které do sebe nakonec zapadá. Samozřejmě přišly i konflikty a překážky, ale díky komunikaci jsme to všechno zvládli.
Prozradila bys nám něco na režiséra, který vás vede?
Náš režisér je Lukáš Baroš - student činohry na JAMU. S celým týmem jsme se shodli, že jsme za něho neskutečně rádi. Je hrozně fajn jako člověk. Necítíme žádnou nadřazenost. Jsme prostě parta, kde spolupracuje několik kamarádů. Lukáš je velmi inspirující a motivující osoba, která nás vede s pochopením a laskavostí.

Po našem rozhovoru jsme se společně s Málčou vydaly na oběd do místní menzy, kde mě u stolu seznámila s jejich kostymérkou a jedním z herců. Bylo to moc milé setkání. Vnímala jsem vzájemnou toleranci a naladění. Po obědě jsme se s Málčou rozloučily a jako perličku na závěr vám přeci jen prozradím, že její příjmení není náhoda, ale sestřenická krev koluje v ­nás obou.