Celostátní setkání mládeže je místem setkání nejen s mladými věřícími z různých koutů naší republiky, ale především s Bohem.
Letos proběhne už deváté setkání. Co prožili účastníci a organizátoři předchozích setkáních mládeže?
Na CSM v Hradci Králové jsem jela jako animátorka. Několik setkání jsem už zažila, a tak jsem neměla potřebu stihnout každý bod programu. Chtěla jsem si jej prožít jinak. Skrze službu. Bůh mě ale nakonec oslovil úplně jinak.
Proměňující pro mě byla sobotní vigilie. Začala nádherným hudebním doprovodem od skupiny Adorare. Pak začalo mrholit a jemně pršet. Voda mi připomínala požehnání, které Bůh sesílá na všechny přítomné a stejně jako kapky vody na nás zůstává. Vpíjí se do nás a Bůh si je nežádá nazpět. Dává všem, bez rozdílu a zadarmo. Tuto myšlenku jsem pak hluboce prožila také při žehnání rukou olejem. Bůh chce, abychom používali naše tělo k šíření dobra a jeho lásky. Má nás rád takové, jací jsme. Všechny tyto myšlenky se mi vrací s každým deštěm. Bůh sesílající své požehnání.
Klárka, animátorka na CSM 2022
Měl jsem radost účastnit se všech Celostátních setkání mládeže, počínaje tím ve Žďáru nad Sázavou v roce 2002. Z každého jsem si odvezl bohaté a krásné zážitky – o některých bych mohl vyprávět hodiny, o jiných jako kněz samozřejmě mluvit nemohu a nechci – vezmu si je s sebou na věčnost. Nejvíc však změnilo můj život hned to první, žďárské setkání: tam jsem potkal dominikány, rozhodl jsem se k nim vstoupit… a od té doby jsem toho nikdy nelitoval.
Ale to bych účastníkům určitě nesliboval: každý máme své vlastní, jedinečné povolání, a já bych si ani nepřál, aby všichni účastníci a účastnice CSM skončili v semináři nebo v klášteře. Ovšem věřím, že něco z toho, co mě tehdy zasáhlo, Pán nabízí každému. Tehdy – před čtyřiadvaceti lety – to vyslovil biskup Škarvada, ten už je drahnou dobu u Pána, ale stále si pamatuji jeho slova, která mě zasáhla u srdce: „Aby člověk mířil ke svatosti, je potřeba, aby skočil do náruče Kristovy.“ A to bych přál každému zažít v Ostravě.
Ludvík Grundman OP
Jeden z mých nejsilnějších zážitků z CSM v Hradci bylo, když se po společných chválách, které byly na zaplněném náměstí, vystavila adorace. Když byla eucharistie přinesena, celé náměstí se v tu chvíli ztišilo a všichni se na ni zadívali. Ta chvíle, kdy bylo na náměstí tisíce lidí a zároveň úplné ticho, ve mně zůstává do teď. Bylo cítit, že i když jsme každý jiný, z jiného konce Česka, a ne všichni se navzájem známe, tak tohle jen něco, nebo spíš Někdo, kdo nás spojuje a je tím Důvodem proč tu jsme.
Maruška, animátorka na CSM 2022
Byla to sobota, ten den byla vigilie a já jsem na ní a na celém dni chtěl strašně být. Moje sestra ale měla v ten den obláčku v řádu, a tak jsme se sourozenci na programu nebyli. Po cestě zpátky na CSM jsem se začal koukat na stream z vigilie, abych tam aspoň z části mohl být.
Každopádně, během sledování streamu jsem pocítil nutkavou touhu jít ke zpovědi. Doufal jsem, že až dorazíme, tak tam nějaký kněz ještě bude.
Když jsme dojeli, tak jsem se rychle oddělil, abych tu zpověď stihnul a povedlo se. Šel jsem ke knězi, se kterým se trochu znám. Začal jsem se zpovídat z těch "normálních" hříchů, ale pak jsem se vyzpovídal i z něčeho, co mi dlouho dělalo problém. A ja se přitom vždycky tvářil, jakože to problém není. V moment, kdy jsem odešel ze zpovědi, jsem měl takovou radost, kterou jsem do té doby ještě nezažil. Nemohl jsem dělat nic jiného, než se smát! Prostě opravdová Boží radost! Sice jsem takovou radost ještě párkrát zažil, ale tento zážitek stále zůstává silným.
Karel, účastník CSM 2022
